Kdo má doma bazén, ví, že je dobré se čas od času ujistit, že kvalita vody odpovídá našim představám. I když je totiž průzračně čistá, neznamená to, že je v pořádku. Mikroorganismy, příliš malé na to, aby byly pouhým okem viditelné, ji totiž mohou znečistit, aniž bychom si toho všimli.
Jedním z parametrů, který je dobré ča od času ověřit, je pH vody. To je totiž obvykle velmi dobrým indikátorem toho, zda se ve vodě nezačaly množit řasy a sinice. Nehledě na to, že koupat se v podstatě v kyselině či v zásadě, byť velmi slabé, rozhodně není ideální, zvláště pro osoby trpící ekzémem či jinými kožními chorobami.
Dobrá, ale jak zjistit, jak na tom jsme? Jednou z možností měření pH v bazénu jsou různé testery, které se běžně prodávají v obchodech, zvláště během letní sezóny. Ty mohou fungovat na několika principech.
Tím asi nejčastějším je lakmusový papír, který ponoříme do vody a podle jeho zbarvení určíme pH. To koneckonců většina z nás zná již ze školy, kde jsme jej v chemii používali k podobným pokusům. Výhodou je, že se jedná o poměrně levné řešení. Nevýhoda je, že papírek je vždy jen na jedno použití, pak je nutné jej vyhodit.
Dále je tu chemická cesta. Ta probíhá tak, že do nádobky nabereme vzorek vody. Většinou se snažíme, aby byl odebrán ze dna nebo alespoň z poloviny. To vychází z představy, že nečistoty se drží především u dna. A ačkoliv je to pravda, živé organismy, byť i ty, které pro svou velikost nejsou pouhým okem vidět, preferují být u hladiny, kde nejvyšší hladina slunečního světla (což je dobré pro rostliny a fytoplankton), kyslíku, který je nezbytný pro všechny živé organismy, a je zde také nejteplejší voda.
Do výše zmíněného vzorku jsou následně přidány chemikálie, které jej zbarví. A podle zbarvení se určí hodnota pH. Je však otázka, zda je tato metoda dostatečně spolehlivá.
V současnosti je zdaleka nejlepší klasický lakmusový papír, ale není zdaleka ideální. Přeci jen po něm po každém použití zůstává odpad, a to je něco, co bychom se měli snažit minimalizovat.