Dětství každého z nás bylo něčím typické. Někdo si pamatuje tamagotchi, někdo točící se káču a jiný zase tahacího kačera. Ať už si tedy z vašeho dětství pamatujete cokoliv, vždy se jedná o věci, které jste měli rádi, a bez kterých by to nebylo „to pravé ořechové“.
Je samozřejmé, že se prožívání dětství mění, jelikož ona se velmi rychle mění i doba, ve které žijeme. Dříve bylo vše tak nějak klidnější, dnes je to naopak takové napjaté a uspěchané. Já sama si ovšem myslím, že si za to můžeme my sami.
Dříve totiž rodiče trávili více času se svými dětmi, snažili se je všemožně zabavit, a děti se zase naopak snažily pomáhat svým rodičům, aby si pak zase mohli společně hrát. V současné době to vidím spíše opačně. Děti spoléhají, že za ně rodiče všechno udělají a rodiče se snaží dětem koupit všechno, a to jen z toho důvodu, aby od nich měli klid, a mohli se věnovat svým zájmům.
Samozřejmě, že nechci nikoho poučovat nebo někoho zesměšňovat, ale občas mám pocit, že dětství které jsem prožila já, mé děti neprožijí. Ne proto, že by nechtěli, ale proto, že nebudou mít šanci. U nás doma se totiž všechno nemotalo kolem telefonu, naopak základem byl pohyb na čerstvém vzduchu.
Sama si pamatuji mnoho odřených kolen při padání z kola, modřin od míče a smíchu, když jsme v lese hráli na babu. A opravdu se velmi bojím, že mé děti tohle prostě znát nebudou. Ano, budu se je k tomu snažit vést, ale asi to nebude stačit, a to zejména z toho důvodu, že kamarádi jsou kamarádi.
Vliv ostatních dětí na vašeho potomka sice může být zprvu nenápadný, ale je nutné si přiznat, že jen málo kdo se chce v dětské partě odlišit. A zejména z toho důvodu si myslím, že budoucí generace budou trávit své dětství s telefony či tablety v ruce.
Na druhou stranu se jedná o technologie, které je potřeba umět ovládat, avšak vše má své hranice. A tak vás tedy prosím, abyste své děti vedly k tomu, že opravdoví kamarádi jsou vždy tou nejlepší volbou!