Mnoho lidí si zdobí svá těla takzvaným tetováním. Může mít různé podoby, různé velikosti a existují i rozličné styly. Pro někoho nese tetování určitý význam, někdo ho má pouze na okrasu. Někomu se tetování ani nelíbí a toto, do jisté míry umění, nechápe nebo jde absolutně mimo něj. Proto na něj vznikají odlišné názory a je kolem něj vytvořený jakýsi stereotyp.
Trocha historie
Tetování, tak jak ho známe dnes, není výdobytkem moderní doby. Ačkoliv se může zdát, že tento druh zkrášlování těl přišel společně s 20. stoletím není tomu tak. První tetování můžeme vidět už mumii neandrtálce, který žil v letech 3400 až 3100 př. n. l. I on měl na sobě různé geometrické tvary vytvořené jakýmsi pravěkým inkoustem. Jednalo se o čáry a tečky v místech, kde, jak se později zjistilo, trpěl kosterní nemocí. Dále se poté tetování objevuje u nespočetného množství kmenů po celém světě. Jednalo se jak o medicinské účely, tak o zdobné prvky. I středověcí křesťané si tetovali křížky a zbožná hesla. V období baroka bylo tetování branné jako rouhačství, potetovaní jedinci byli často upalováni za inkvizici. Ve viktoriánské Anglii začal tehdy vznikat styl tetování, který známe dnes jako tzv. „old school“, jednalo se většinou o prvky spojované s námořníky nebo portréty zesnulých příbuzných. V naší zemi, se za totalitního režimu tetování nosit nesmělo, tudíž není zdokumentovaný vývoj na našem území. Jediní, kdo tehdy tetování nosil byli vězni.
Tam se ovšem objevovali motivy obdobné s jinými vězeňskými tetováními z celého světa. V současnosti, kdy se tetování zase vrací zpátky k velké oblibě, můžeme vidět spousty rozdílných stylů, jako například tzv. tribal tattoo (tetování s prvky a motivy převzatými z Polynésie), citáty v různých jazycích, realistické obrazy zvířat nebo lidí nebo již zmíněné old school tattoo.
Většina lidí si tedy vybere právě to, co se jim líbí, klidně i bez ohledu na význam. Pokud tedy nějaké tetování chtějí.