Ještě stále rozdělujete doma práce na mužské a ženské? A podle čeho se takto škatulkují? Zpravidla to bývá tak, že ty práce, které vyžadují kreativitu, jako je např. vaření, se považují za určené ženám. Stejně jako práce s prádlem (praní, věšení prádla, žehlení, zašívání) anebo úklid všech prostor v domácnosti (vysávání, zametání, vytírání, utírání prachu, mytí koupelny, mytí kuchyně).
Když už má žena přisouzeno pracovat s nádobím a surovinami na něm, je prima, když může ještě všechno použité nádobí umýt, popř. nakládat do myčky, a pak ho čisté zase uklidit do poliček v kuchyni. Také máte pocit, že na muže už toho doma moc nezbývá?
Samozřejmě, že máte-li dům nebo dokonce dům se zahradou, všechny úkony náročnějšího charakteru (např. exteriér, manuální práce, přesouvání těžkých věcí, montování) jsou přisouzeny mužům, stejně jako veškeré opravy v domácnosti (např. výměna žárovek, oprava spotřebičů). Ruku na srdce – kolik z těchto činností jsou muži nuceni provádět každý den. Oproti výčtu ženských prací, které jsme zmínili výše, je to spíše zlomek.
V každé domácnosti by měla fungovat určitá diverzita v tomto ohledu. Ta by měla zahrnovat nejen to, že si každý po sobě uklidí, ale i to, že údržba společných prostor je vyžadována od obou partnerů. Mnozí z vás budou možná namítat, že takové pořádky fungují už desítky, možná i stovky let, a nikdy to nikomu nepřipadalo nevyvážené. Na to však máme protiargument – dříve bylo běžné, že muž pracoval a nosil domů peníze, jinými slovy, živil celou rodinu.
Dnes je však typické, že žena stráví doma na mateřské dovolené pouze určitou část dětství svých potomků, ale po nějaké době již začne pokukovat po návratu do práce. Mnoho žen si v dnešní době buduje kariéru a jsou úspěšné ve své práci, načež večer přijdou domů a tam je čeká ještě veliká hromada práce. Není to trochu nespravedlivé? Jinak řečeno, s tím, jak se mění společenské obyčeje, měly by se měnit také přežité tradice, které již nyní nemají smysl.
